Ochrana dat a databází

Definice databáze

Zatímco data, tedy údaje bez vnitřní organizace a struktury, nejsou autorským zákonem chráněna. Databázím (za určitých podmínek) autorské právo ochranu poskytuje (zákon č. 121/2000 Sb., § 88).

Z hlediska právní ochrany databází je klíčovým právním předpisem Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES o právní ochraně databází, ze které česká úprava vychází. V souladu s touto směrnicí je pojem databáze zákonem vymezen jako soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření.

Databáze jsou tedy soubory děl, údajů nebo jiných prvků, které musí splňovat následující znaky:

• Nezávislost – tato díla je možné samostatně využít i mimo databázi.
• Individuální přístupnost jednotlivých děl – dostupnost v elektronické, nebo hmotné podobě.

Příklady databází:

• Slovníky
• Encyklopedie
• Katalogy
• Slovníkové systémy (tezaury)
• Soubory literárních, uměleckých, hudebních nebo jiných děl (jako jsou sborníky, webové stránky, katalogy, rejstříky, seznamy, ale i např. výstavy)

Databáze nejsou:

• Počítačové programy (jsou chráněny jako autorské dílo literární)
• Záznamy audiovizuálního, kinematografického, literárního či hudebního díla (i když jednotlivé části mohou fungovat nezávisle)
• Kompilace zvukových záznamů na CD

Ochrana databází pomocí autorského práva

Autorský zákon databáze chrání jako specifické autorské dílo souborné.

Chráněn je nejen způsob výběru a uspořádání obsahu databáze (tj. struktura), ale i obsah databáze jako takový (jedná se o tzv. zvláštní právo k databázi; více viz níže – část Zvláštní právo k databázi).

Způsob výběru a uspořádání databáze jsou chráněny jako autorské dílo podle § 2 odst. 2.

Pro uznání databáze jako autorského díla jsou klíčové následující znaky:

• Způsob výběru nebo uspořádání obsahu musí být autorovým vlastním duševním výtvorem (způsob seřazení jednotlivých prvků databáze je intelektuálním úsilím autora, nikoliv výsledkem náhodného generování nebo mechanického uspořádání).
•  Součásti databáze jsou systematicky nebo metodicky uspořádány (je zde tedy vyžadováno autorovo intelektuální úsilí, pomocí kterého bylo dosaženo specifického uspořádání databáze – nejedná se tedy o náhodné uspořádání prvků).
• Jednotlivé součásti databáze jsou zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem(podobně jako u definice databáze, i zde je zastoupena podmínka individuální dostupnosti jednotlivých prvků, a to v elektronické, nebo hmotné podobě).

Zvláštní právo k databázi

Zvláštní právo k databázi je speciálním druhem právní ochrany.

Případné poskytnutí této ochrany je zcela nezávislé na tom, zda je databáze chráněna jako autorské dílo.

Souběh obou těchto ochran není vyloučen, je tedy možné, aby byla databázi poskytnuta ochrana autorská, a současně také ochrana tímto zvláštním právem.

Zatímco autorskoprávní ochrana databáze chrání především výsledky tvůrčí činnosti autora, cíl zvláštního práva je jiný – chrání úsilí a investici, která vedla k vytvoření databáze.

• Na rozdíl od autorskoprávní ochrany zde není podmínkou vzniku zvláštního práva pořizovatele databáze ani objektivní novost (jedinečnost), ani původnost.
• I v případě, že jsou dvěma jinými subjekty vytvořeny dvě stejné databáze, jsou obě tímto zvláštním právem chráněny, a to za předpokladu, že oba subjekty podstatným způsobem přispěly ke vzniku své databáze.

Zvláštní právo chrání obsah databáze (tedy nejen její uspořádání a strukturu) a přísluší pořizovateli databáze.

Pořizovatel databáze – osoba, ať už fyzická, nebo právnická, která vyvine klíčovou iniciativu na vytvoření databáze, jeho vklad k fungování databáze je podstatný a současně nese související finanční rizika. Jedná se tedy o osobu, která vytvoření databáze financuje, iniciuje nebo objedná. Zvláštní právo představuje tudíž určitou formu ochrany investice, kterou pořizovatel do databáze vkládá.

Podstatný vklad do databáze, který je jednou z podmínek udělení zvláštního práva k databázi pro pořizovatele, může spočívat např. v:

• Poskytnutí finančních prostředků na tvorbu databáze
• vynaložení času, práce a energie k vytvoření databáze.

Jakou ochranu tedy zvláštní právo pořizovateli poskytuje?

Jedná se o ochranu proti neoprávněnému zneužití/zužitkování obsahu databáze, které by však nebylo postižitelné ochranou autorskoprávní. Jedná se o situace, kdy je zcela shodný obsah databáze využit v jiném vnitřním uspořádání, a není tak autorsky chráněn. Jednalo by se tak o určitý druh parazitování na databázi, kterou vytvořil někdo jiný. Může se např. jednat o situaci, kdy je volně přístupná databáze z hlediska své vnitřní organizace pozměněna a tato pozměněná podoba je vydávána jako původní autorské dílo.

Pořizovatel sám je oprávněn obsah databáze vytěžovat nebo zužitkovat. Současně může tato oprávnění převést na jinou osobu.

Související právní předpisy:

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází
• Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/790 o autorském právu na jednotném digitálním trhu (zde je upravena výjimka pro vytěžování textů a dat pro vědecké účely)
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/1024 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru (tzv. Open Data směrnice – do českého právního řádu implementována Zákonem č. 241/2022 Sb., který novelizuje tři zákony – o svobodném přístupu k informacím, zákon o právu na informace o životním prostředí a zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací)