Ochrana dat a databází

Definice databáze

Zatímco data, tedy údaje bez vnitřní organizace a struktury, nejsou autorským zákonem[1] chráněna, databázi (za určitých podmínek) autorské právo ochranu poskytuje.

[1] Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)

Z hlediska právní ochrany databází je klíčovým právním předpisem Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES o právní ochraně databází, ze které česká úprava vychází. V souladu s touto směrnicí je pojem databáze zákonem vymezen jako soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření.[2]

[2] Definice je vymezena v § 88 autorského zákona.

Databáze jsou soubory děl, údajů nebo jiných prvků, které musí splňovat následující znaky:

• nezávislost (tato díla je možné samostatně využít i mimo databázi)
• individuální přístupnost jednotlivých děl (dostupnost v elektronické, nebo hmotné podobě)

Příklady databází:

• katalogy
• slovníky a encyklopedie
• slovníkové systémy (thesaury)
• soubory literárních, uměleckých, hudebních nebo jiných děl (jako jsou sborníky, webové stránky, katalogy, rejstříky, seznamy, ale i např. výstavy)

Databáze nejsou:

• počítačové programy (jsou chráněny jako autorské dílo literární)
• záznamy audiovizuálního, kinematografického, literárního či hudebního díla (i když jednotlivé části mohou fungovat nezávisle)
• kompilace zvukových záznamů na CD

Ochrana databází pomocí autorského práva

Autorský zákon databáze chrání jako specifické autorské dílo souborné*.* Chráněn je nejen způsob výběru a uspořádání obsahu databáze, tedy její struktura, ale i obsah databáze jako takový (jedná se o tzv. zvláštní právo k databázi – více k tomuto tématu viz část Zvláštní právo k databázi).

Způsob výběru a uspořádání databáze jsou chráněny jako autorské dílo **(**podle § 2 odst. 2).

Pro uznání databáze jako autorského díla jsou klíčové následující znaky:

• Způsob výběru nebo uspořádání obsahu musí být autorovým vlastním duševním výtvorem (způsob seřazení jednotlivých prvků databáze je intelektuálním úsilím autora, nikoliv výsledkem náhodného generování nebo mechanického uspořádání).
• Součásti databáze jsou systematicky nebo metodicky uspořádány *(*je zde tedy vyžadováno autorovo intelektuální úsilí, pomocí kterého bylo dosaženo specifického uspořádání databáze – nejedná se tedy o náhodné uspořádání prvků).
• Jednotlivé součásti databáze jsou zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem (podobně jako u definice databáze, i zde je zastoupena podmínka individuální dostupnosti jednotlivých prvků, a to v elektronické, nebo hmotné podobě).

Zvláštní právo k databázi

Výzkumná data a další výzkumné výstupy jsou veškeré informace, které vznikly měřením, pozorováním, výpočtem, generováním nebo shromažďováním za účelem dosažení, uchování, ověření nebo reprodukce výsledků výzkumu. V praxi může jít např. o záznamy z přístrojů, výpočty, dokumenty, tabulky, audio a video nahrávky, laboratorní deníky, software, obrázky, dotazníky, poznámky, vzorky nebo exempláře.

Zatímco autorskoprávní ochrana databáze chrání především výsledky tvůrčí činnosti autora, cíl zvláštního práva je jiný – chrání úsilí a investici, která vedla k vytvoření databáze. Na rozdíl od autorskoprávní ochrany zde není podmínkou vzniku zvláštního práva pořizovatele databáze ani objektivní novost (jedinečnost), ani původnost. I v případě, že jsou dvěma jinými subjekty vytvořeny dvě stejné databáze, jsou obě tímto zvláštním právem chráněny, a to za předpokladu, že oba subjekty podstatným způsobem přispěly ke vzniku své databáze.

Zvláštní právo chrání obsah databáze (tedy nejen její uspořádání a strukturu) a přísluší pořizovateli databáze. Pořizovatelem databáze je osoba, ať už fyzická, nebo právnická, která vyvine klíčovou iniciativu na vytvoření databáze, jeho vklad k fungování databáze je podstatný a současně nese související finanční rizika. Jedná se tedy o osobu, která vytvoření databáze financuje, iniciuje nebo objedná. Zvláštní právo představuje tudíž určitou formu ochrany investice, kterou pořizovatel do databáze vkládá.

Podstatný vklad do databáze, který je jednou z podmínek udělení zvláštního práva k databázi pro pořizovatele, může spočívat např. v:

• poskytnutí finančních prostředků na tvorbu databáze
• vynaložení času, práce a energie k vytvoření databáze

Jakou ochranu tedy zvláštní právo pořizovateli poskytuje?

Jedná se o ochranu proti neoprávněnému zneužití / zužitkování obsahu databáze, které by však nebylo postižitelné ochranou autorskoprávní. Jedná se o situace, kdy je zcela shodný obsah databáze využit v jiném vnitřním uspořádání, a není tak autorsky chráněn. Jednalo by se tak o určitý druh parazitování na databázi, kterou vytvořil někdo jiný. Může se např. jednat o situaci, kdy je volně přístupná databáze z hlediska své vnitřní organizace pozměněna a tato pozměněná podoba je vydávána jako původní autorské dílo.

Pořizovatel sám je oprávněn obsah databáze vytěžovat nebo zužitkovat. Současně může tato oprávnění převést na jinou osobu.

Kdy se nejedná o neoprávněné zneužití / zužitkování obsahu databáze? V případě, že je užita pro:
• osobní potřebu
• vědecké nebo pedagogické účely, za předpokladu, že je citován zdroj, rozsah užití bude odůvodněný a pouze k nevýdělečným účelům
Ochrana proti neoprávněnému zneužití / zužitkování obsahu databáze se však nevztahuje na úřední databáze, jako jsou např. Rejstřík trestů nebo Evidence obyvatel.

Zvláštní právo k databázi trvá obecně 15 let od pořízení databáze, resp. jejího prvního zpřístupnění.

Související právní předpisy

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o právní ochraně databází
• Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/790 o autorském právu na jednotném digitálním trhu (zde je upravena výjimka pro vytěžování textů a dat pro vědecké účely)
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/1024 o otevřených datech a opakovaném použití informací veřejného sektoru (tzv. Open Data směrnice – do českého právního řádu implementována Zákonem č. 241/2022 Sb., který novelizuje tři zákony – o svobodném přístupu k informacím, zákon o právu na informace o životním prostředí a zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací)