Autoři poskytnutím veřejné licence nepopírají svá autorská práva, jen z nich stanovují výjimky, kdy je možné dílo šířit. Tím, že autoři připojí ke svým dílům informaci, pod jakou licencí je dílo šířeno, tak kdokoli splní podmínky v této licenci uvedené, může dílo užít.
Tento postup je plně v souladu s českým právem, resp. s úpravou licencí, obsaženou v občanském zákoníku.
Je důležité si uvědomovat, že veřejné licence:
- jsou poskytovány neurčitému okruhu osob,
- jsou bezúplatné („zadarmo“),
- poskytují se na celou dobu trvání ochrany díla,
- může je užívat každý, kdo dílo užívá v souladu s licencí,
- jsou nevýhradní,
- nabyvatelé mohou dílo dále šířit.
Patří sem např.: GNU, Creative Commons, MIT license, BSD
Licence Creative Commons (dále CC)
V současnosti patří CC mezi nejpoužívanější druhy veřejných licencí pro autorská díla (neplatí pro software).
Princip fungování:
- Podmínky jednotlivých licencí jsou vyjádřeny 6 licenčními prvky, jejichž kombinací vznikají konkrétní typy CC licencí.
- Prostřednictvím licenčních prvků autor určuje způsob a rozsah, jak má být s jeho dílem nakládáno.
- Jednotlivé licenční prvky jsou vyjádřeny piktogramy, licence je tak mezinárodně srozumitelná.
Více informací o jednotlivých prvcích a variantách CC licencí naleznete zde:
- Licenční prvky (určují rozsah pravomocí při nakládání s dílem)
- Varianty licencí
CC licence mají 3 podoby („vrstvy“):
- Plné znění licenčních podmínek (tzv. Legal Code)
- Zkrácené znění licenčních podmínek (tzv. Commons Deed)
- Strojově čitelná verze/metadata (tzv. Digital Code) – piktogramy uváděné v dílech srozumitelně ukazují, jaká byla pro dílo zvolená CC licence
Podrobnější informace naleznete na: